Dixieland v Křižanech

Tento týden nás čeká opět jedna fotoreportáž, tentokrát Vás s sebou vezmu na jeden ze tří nejvýznamnějších jazzových a dixielandových festivalů v Čechách. Ano, míříme do Křižan.

V křižanech se 7. srpna konal již 17. ročník oblíbeného dixielandového festivalu. Po loňském značně omezeném ročníku, který si vynutila nejistota kolem viru neznámého původu, se letošní ročník konal opět v plné parádě a krom občasné fronty u vstupu vše probíhalo tak, jako dříve. Program nabídl jako každý rok stálice na Křižanském nebi spolu s nadílkou nových a neokoukaných tváří a hlasů, konkrétně: Prague Dixieland Society The Dixieland Messengers The Steamboat Stompers The Dixie Hot Licks Pilsner Jazz Band Brass Band Rakovník

S výběrem fotografií to protentokrát nebylo vůbec jednoduché. Na místě jsem pořídil něco málo přes 700 fotografií, z nichž na konci třízení zbylo téměř 300 snímků. Protože fotit "profíky na pódiu" se pro mne za posledních pár let stalo takřka denním chlebem, rozhodl jsem se letos zaměřit svou pozornost na diváky. Jednak jsou i návštěvníci důležitou součástí každé akce, a poté: je to něco, na co nejsem příliš zvyklý a je to pro mne strašně obtížné, protože...

A kde jinde si natrénovat nervycuchající aktivitu, než na kulturní akci, kde se skvěle bavilo více než jedenáct set lidí?

Takže, začněme pěkně u "kasy" - vstup je jako vždy za normálních okolností volný, ale letos se přes plot dostal jen ten, kdo se dokázal prokázat potvrzením...

Řekl bych, že fronty se u vstupu tvořily skutečně nárazově a velmi zřídka - zpočátku jsem číhal na příhodnou chvíli, ale ta přišla sotva jsem odběhl někam jinam fotit něco jiného. A než jsem se stihl vrátit, fronta zmizela jako pára nad hrncem.

Druhou nezbytnou fotografií je samozřejmě zahájení festivalu - na pódiu duo moderátorů, Jan Zitko a Pavel Sklenička z Rakovnického Brassbandu, a.

.. ne, nevzpomenu si. Někdo z kraje, řekl bych.

Člověk se prostě neubrání pohledu na pódium, obzvlášť když se po roce rozezní dixieland, tentokrát v podání Prague Dixieland Society.

Ještě jednou tatáž kapela, tentokrát pohledem z hlediště.

Kdo nemá drona, musí mít alespoň tři metry, vysoké podpatky a trochu "si plivnout pod nohy". Škoda, že mě to napadlo hlavně v době, kdy se hlediště teprve plnilo. Vyfotit totéž o něco později, když počet návštěvníků kulminoval.. můžu zkusit příští rok.

Ať se člověk snaží sebevíc, občas do fotky vleze i nějaká ta reklama. Na druhou stranu, snad mi odpustíte, ale - nebýt sponzorů, nebyl by ani dixík. A nebo ne zadarmo! Takže zde díky všem sponzorům :-)

Když se zrovna na pódiu nic zajímavého nedělo, protože se střídaly kapely, dělil jsem svůj čas poctivě mezi stánek s jídlem, výčep a stánek s alkoholickými nápoji. Kde se mi líbilo nejvíce? Mno.. ale nejvíc peněz jsem nechal u nápojů, protože po většinu dne bylo velmi teplo.

Součástí doprovodného programu byla opět výstava fotografií. Zde jsem moc nefoti, protože bych jednak musel vyměnit objektiv za něco vhodnějšího do "stísněných prostor". Až když jsem uvnitř narazil na pár lidí, fotografie dostaly smysl a já přeci jen párkrát zmáčkl spoušť.

Také bych tu rád jednou, při nějakém ročníku, měl pár svých fotek...

Jen krátké seznámení s kapelou Steamboat Stompers. Díky jejich zpěvačce patří mezi pár kapel, které mi utkvěly v paměti.

Průhledů na diváky přes kapelu jsem pořídil mraky. Ačkoli se dalo pódium přisvítit bleskem, nakonec jsem se rozhodl pro nicneříkající pohled přes tmavé rameno na hlouček rozostřených diváků. Grafický redaktor by mě asi vyhodil z kanceláře oknem, ale zde si snad mohu dovolit trochu "zbytečnou" fotku.

Trochu neurvale zde přeskočím stálici křižanského dixielandu, kapelu Old Stars Liberec. Bohužel se mi již nevešli do limitu na počet fotek. Tak snad nezapomenu a příští rok jim to vynahradím.

 Pilsner Jazz Band - trochu se zapřu a namísto zpěvačky, které to v červené náramně slušelo, pustím do světa fotku se třemi muzikanty. Říkejme tomu "fan service" pro mé čtenářky.. budoucí.

Tak ještě jednou tatáž kapela (a opět bez zpěvačky). Ano, jde to přisvítit bleskem a trochu doladit, aby všechno bylo "tak, jak má".

Předposlední kapela - Pilsner Jazz Band.

A na závěr miláčci publika a mí oblíbení Brass Band Rakovník. Opět zazářili a potěšili publikum s takovými hity, jako jsou "Solární baron", "Měla babka..." a spoustou dalších.

Tak jako i poslední kapela se musela z podia rozloučit se svými fanoušky, i já se od klávesnice pomalu rozloučím se čtenáři, kteří dočetli až sem. Na rozdíl od nich ale vy nemusíte čekat další rok, neb již za týden se tu opět ohlásím s další dávkou skvělých fotografií. Nebo alespoň fotografií.